3 odstavce & radost

   Radost nemůžeme získat úsilím. Je to jen vedlejší produkt něčeho, co má úplně jiný cíl. Aspoň takhle nějak to definuje učebnice psychologie, která by mi měla dopomoct k radosti mých dětí. Takže když chcete někomu udělat radost, hledáte ten úplně jiný cíl. A pokud tu radost chcete udělat autistovi, hledáte i v jiném světě.

   Pocit spokojenosti – to už je něco jiného. Tam už víme, jak na to. Ale zato je to těžký. Musíte se umět úspěšně vypořádat s životními zkouškami. A já si uvědomuju, že vlastně nevím, jestli mé děti ty zkoušky vidí, a pokud ano, jestli mají šanci to zvládnout. Prostě to nevím a učebnice nic neříká.

   Už jsem je ale viděl spokojené. Vím, že to někdy dokázaly. Takže odložíte učebnici a jdete si zpětně přehrávat poslední události pořád dokola, dokud na to nepřijdete. A přemýšlíte o tom tak dlouho, až se na konci začnete usmívat, i když ten smích je jen vedlejší produkt něčeho, co má úplně jiný cíl.

Kalhoty & svědomí

   Dalo mi práci, než jsem dětem vysvětlil, že po silnici jezdí auta a že tedy musí chodit po chodníku. Jedno z dětí si našlo kompromis a jde po obrubníku. Vzpomínám si na své dětství, byl jsem stejný. Možná jsem byl taky autista, proběhne mi hlavou. Jenže teď se neustále rozhlížím, jestli nejede nějaké auto, pod které by mi dítě spadlo.

Brusle & kachny

   Venku je hrozná zima, takže se děti pokouším přemluvit na procházku tím, že musíme nakrmit kachny. „Jinak umřou," dodám.

   „Já bych chtěla radši za dědou,“ pronese jedno z dětí.

   „A jak se má děda?“ zajímá mě.

   „Dobře.“

   „Tak počká!“

 

Pračka & láska

   „Kdo půjde se mnou nandat pračku?“ zeptám se. Najednou se autisticky tváří i má kolegyně. „Možná potkáme i čokoládu,“ přihodím. Zvednou se dvě děti, kluk a holka. Ostatní, včetně mé kolegyně, se dál dívají na televizi, kde zrovna někdo obhajuje, proč nepřipravil domácí nudle do polívky.

PF & 2017

   Občas potkáme v životě lidi, kteří jsou tak dobří, že kdybyste s nimi hráli „na schovávanou“, nikdy je nenajdete. Jsou tak dobří, že bych s nimi ani nechtěl hrát. Protože nechat se najít, nechat se někým objevit, je vlastně strašně fajn.

   Dokonce si živě vzpomínám na ten pocit, když jsem tu hru hrál naposledy a má skrýš byla prozrazena. Od té doby se schovávám daleko lépe a spíše za slova než za keř.

   Lidé se mě ptají, jak se přihodilo, že jsem začal pracovat zrovna s autisty. Nic se nepřihodilo, prostě jsem se rozhodl. Jednoho dne jsem se přestal schovávat a začal vidět i věci, které jsem dříve neviděl – třeba lehce přehlédnutelné úspěchy dětí.

   Dnes se už dokážu radovat z toho, když se dítě vyčůrá na záchodě, i když aby se vyčůralo přímo do záchodu ještě nějakou dobu potrvá. Že si už s vámi umyje vlasy, i když ho ten šampón pálí v očích. Že za vámi přijde, když ho něco trápí.

   Nedávno se někdo podivil, jak je možné, že ještě nejsem odpočatý, když jsem spal i odpoledne. Tahle věta mě fascinovala. Respektive mě fascinoval názor okolí, že můžete za dvě hodiny „dohnat“ něco, co jste během roku vydali. Ale pokud jsem pořád ještě víc šťastný než unavený, má to smysl, protože jsem se nechal najít.

Jogurt & Pinguí

   Práce s dětmi s postižením je jako jízda po vedlejší silnici – brzdíte, hodně se rozhlížíte a cesta je mnohem delší. Objevíte se na křižovatce častěji než jiní. A v některých situacích se musíte záměrně rozhodnout pro obtížnější cestu jednoduše proto, že vám na tom druhém záleží. 

Hračky & Prostřeno

   Mám v práci autistického chlapce, jehož nejoblíbenější zálibou je listování katalogem. Vlastně to je několik katalogů spojených v jeden. Obsahuje nabídku ojetých aut, potravin a nábytku.