Radost nemůžeme získat úsilím. Je to jen
vedlejší produkt něčeho, co má úplně jiný cíl. Aspoň takhle nějak to definuje
učebnice psychologie, která by mi měla dopomoct k radosti mých dětí. Takže
když chcete někomu udělat radost, hledáte ten úplně jiný cíl. A pokud tu radost
chcete udělat autistovi, hledáte i v jiném světě.
Pocit spokojenosti – to už je něco jiného.
Tam už víme, jak na to. Ale zato je to těžký. Musíte se umět úspěšně vypořádat
s životními zkouškami. A já si uvědomuju, že vlastně nevím, jestli mé děti
ty zkoušky vidí, a pokud ano, jestli mají šanci to zvládnout. Prostě to nevím a
učebnice nic neříká.
Už jsem je ale viděl spokojené. Vím, že to
někdy dokázaly. Takže odložíte učebnici a jdete si zpětně přehrávat poslední
události pořád dokola, dokud na to nepřijdete. A přemýšlíte o tom tak dlouho,
až se na konci začnete usmívat, i když ten smích je jen vedlejší produkt
něčeho, co má úplně jiný cíl.
