Chůvičky & penicilin

   Některé děti mi ještě stačí říct dobrou noc, jiné jsou natolik unavené, že už skoro spí. Pár se jich pokusí aspoň o nějaký zvuk. Jedno potřebuje ještě upravit peřinu, nohy má venku. „Asi mám malou peřinu,“ upozorní mě.

   „Peřinu máš dobrou, jen si ji měl na šířku.“

   „Co to je na šířku?“ začne se najednou zajímat, aby nemusel spát. Na tváři mu hraje úsměv. Vzpomenu si, že když jsem byl malý, dělal jsem to samé. 

Bolest & deka

   Lidé se mě často ptají, jak se mi pracuje, když jsem smutnej. „Musíš být přeci někdy smutnej, ne?“ zeptají se mě tónem, jako by mi to přikazovali. No nemusím, ale občas jsem. Že jsem smutný dost často poznám podle dětí, chovají se ke mně jinak. Většinou jsou potichu a přemýšlejí, co mají dělat. Vlastně mě napodobují.

Kávovar & sušenky

   Někdy se ráno probudíte a uvědomíte si, že byste sami potřebovali asistenta. Ne někoho, kdo by věci dělal za vás - ale s vámi. Přes zeď zaslechnu, jak sousedovi začne zvonit budík. Začne vstávat se mnou. V duchu řeknu Bohu, že jsem si svého asistenta představoval sice jinak, ale že chápu. Posadím se na posteli.