Autismus & rýma

   Celý týden mrzne. Kromě permanentního autismu mají mé děti i permanentní rýmu, obojí je pro mě dost vyčerpávající.

   Pošlu děti do pokoje, aby se oblékly na ven. Za chvíli mi dojde, jak velkou chybu jsem udělal, protože většina se vrátila oblečená, jako bychom šli na pláž. „Máš na sobě i plavky?“ zažertuju.

   „Mám,“ přizná dítě bez legrace.

 

3 odstavce & radost

   Radost nemůžeme získat úsilím. Je to jen vedlejší produkt něčeho, co má úplně jiný cíl. Aspoň takhle nějak to definuje učebnice psychologie, která by mi měla dopomoct k radosti mých dětí. Takže když chcete někomu udělat radost, hledáte ten úplně jiný cíl. A pokud tu radost chcete udělat autistovi, hledáte i v jiném světě.

   Pocit spokojenosti – to už je něco jiného. Tam už víme, jak na to. Ale zato je to těžký. Musíte se umět úspěšně vypořádat s životními zkouškami. A já si uvědomuju, že vlastně nevím, jestli mé děti ty zkoušky vidí, a pokud ano, jestli mají šanci to zvládnout. Prostě to nevím a učebnice nic neříká.

   Už jsem je ale viděl spokojené. Vím, že to někdy dokázaly. Takže odložíte učebnici a jdete si zpětně přehrávat poslední události pořád dokola, dokud na to nepřijdete. A přemýšlíte o tom tak dlouho, až se na konci začnete usmívat, i když ten smích je jen vedlejší produkt něčeho, co má úplně jiný cíl.

Kalhoty & svědomí

   Dalo mi práci, než jsem dětem vysvětlil, že po silnici jezdí auta a že tedy musí chodit po chodníku. Jedno z dětí si našlo kompromis a jde po obrubníku. Vzpomínám si na své dětství, byl jsem stejný. Možná jsem byl taky autista, proběhne mi hlavou. Jenže teď se neustále rozhlížím, jestli nejede nějaké auto, pod které by mi dítě spadlo.

Brusle & kachny

   Venku je hrozná zima, takže se děti pokouším přemluvit na procházku tím, že musíme nakrmit kachny. „Jinak umřou," dodám.

   „Já bych chtěla radši za dědou,“ pronese jedno z dětí.

   „A jak se má děda?“ zajímá mě.

   „Dobře.“

   „Tak počká!“

 

Pračka & láska

   „Kdo půjde se mnou nandat pračku?“ zeptám se. Najednou se autisticky tváří i má kolegyně. „Možná potkáme i čokoládu,“ přihodím. Zvednou se dvě děti, kluk a holka. Ostatní, včetně mé kolegyně, se dál dívají na televizi, kde zrovna někdo obhajuje, proč nepřipravil domácí nudle do polívky.