Mí
autisté jsou rockeři. Snažím se je totiž vychovávat ve stylu The Rolling
Stones, kdy jim za doprovodu „You can't always get what you want“ vysvětluju,
že nemůžou vždycky dostat, co chtějí. Je to poměrně náročný, takže už teď
vypadám jako Mick Jagger, i když jsem o 40 let a tři životy mladší.
Svým dětem dávám, co potřebují, nikoli jen
to, co chtějí. A i když to jsou autisté a nemají to v životě lehké, snažím se
vyhnout lítosti, protože to je to poslední, co by potřebovaly. Nesmíte ale
zapomínat, že čím méně lítosti máte, tím více lásky musíte dát.
Co je na téhle práci nejtěžší? Asi
skutečnost, že jste se jednoho dne rozhodli, že budete někomu pomáhat, ale že
málokdy dostanete, co si přejete. Ale když se o to pokusíte, můžete dostat to,
co potřebujete.
