Vidím postavenou rychlovarnou konvici, vaří
se v ní voda.
„Co vaříš?“, zeptám se autisty.
„Konvici,“ odpoví.
Samozřejmě že máte chuť se ho zeptat, zda je
tak blbej. Ale on není a vy to víte.
Otázku spolknete stejně jako miliony dalších
a jdete dál…
Po práci spolknete
i trochu vína, které vás usadí, a vy se tak můžete v klidu soustředit na
přechod mezi těma dvěma světy.
V tomhle směru ztrácíte výhodu rodičů,
kteří když se přenesli přes ten úvodní šok, označili viníka – manžela či
manželku, doktora, Boha, přírodu – museli se k situaci nějak postavit, a
teď už do konce života pracují s určitou mírou viny. Vy musíte hledat
motivaci jinde.
Reakce rodičů na narození postiženého dítěte
je různá – pohybuje se od odmítnutí až po přehnanou ochranu, kterou rodiče
chrání především sami sebe. Že se vám narodilo autistické dítě, ale nepoznáte
hned po porodu. První pochybnosti se objeví nejdříve kolem roku života dítěte.
Takže si myslíte, že je vše v pořádku, a na prdel dostanete, až když to
přestanete čekat. Pochybnosti a pocit, že jste občas dostali na prdel, vás pak
při práci s postiženými dětmi provází už napořád.
Je jedno, zda jste rodič nebo vychovatel,
každý v tomhle oboru chce být zprvu oblíbený. Později dostanete na výběr – buď
se rozhodnete být dobří, nebo vyhořelí. Vychovatelům se rozhoduje snadněji,
protože je na rozdíl od rodičů nikdo nesoudí.
Pokud se ale při vaší práci setkáváte s
dětmi, je asi další výhodou, když k nim necítíte zrovna odpor. Míra odporu se
úměrně zvyšuje s mírou viditelného postižení těchto dětí.
Výhodou autistických dětí je skutečnost, že
jejich postižení se netýká vzhledu, ale především toho, jak vlastně fungují ve
společnosti. Mimochodem existuje i určitý typ autistů, kteří obvykle mají
podobnou, ale někdy i vyšší inteligenci než vy, a ti vás pochopitelně serou
jednou tolik.
Jaký je tedy vlastně důvod, proč pracovat s
lidmi, kteří na většinu lidí působí jako chodící antikoncepce? Paradoxně to je
stejný důvod, pro který si děti pořizujeme – vidíme v tom smysl.
Kdysi mi jedna kolegyně, psycholožka, řekla,
že pokud chci mít někdy zdravou rodinu, ať zapomenu na práci s dětmi. Postupně
zapomínám na svoji bývalou kolegyni.
