9. 4. 2016

Modřiny & letáky

   V našem světě se na výraz „Miluju tě“ dlouho chystáme. Říct někomu něco takového je těžký. Autistům chybí sociální cit, takže neví, že by při vyslovování něčeho podobného měli být aspoň trochu nervózní. Prostě se před vás postaví, obejmou vás a řeknou to. Alespoň Filip to tak dělal.


   Všechny děti máte rádi, ale pak jedno máte nejraději. Přijdete na to třeba v okamžiku, kdy vaše city nezmění ani bublifuk vylitý do akvária plný rybiček. A tak se jednoho dne, kdy se o všechny děti staráte stejně dobře, začnete o jedno dítě starat lépe.
   Filipovi rodiče byli rozvedení. Otec neustál jeho diagnózu a rodinu opustil. Matka tak mohla alespoň tvrdit, že za autismus syna může vlastně jeho otec. Při prvním setkání si nešlo nevšimnout modřin, které měla na rukou. Původně jsem si myslel, že jí někdo doma bije, a nebyl jsem daleko od pravdy. Byl to Filip.
   Když jsem Filipa uviděl poprvé, nesl si na zádech batoh plný hraček. Ale jeho největší vášní bylo trhání letáků a různých katalogů. V práci máme i jednoho chlapce, který letáky a katalogy sbírá – rád si je prohlíží. Oba se tak měli stát součástí důmyslného systému, díky kterému v práci udržujeme přiměřené množství papíru.
   Může se to zdát jako bláznivý nápad oblíbit si někoho, jehož diagnóza obsahuje slovo „autos“ – sám, ale tyhle věci se dějí tak trochu mimo nás. Nemusíme si nic nalhávat, samozřejmě že jsem při pohledu na něj viděl i kus sebe. Teda až na ten styl oblékání…
   Filip se mnou trávil čas od pondělí do pátku a na víkendy jezdil domů stejně jako ostatní děti. Právě se ocital ve střední fázi svého ústavního života. Na dobu, kdy spal doma každý den, už mohl zapomenout. Teď jezdil domů na víkendy a je jen otázkou času, kdy i to skončí.
   Aby se mi nějak odvděčil za moji trpělivost, začal mi v práci pomáhat. Když například uznal, že se někomu jinému věnuju delší dobu, než by si dotyčný zasloužil, jednoduše ho kousl. Poté, co jsem vyčistil pokousanou ruku od krve, ke mně Filip přišel a obejmul mě.
   Autisté mají stejně potřeby a tedy i emoce jako my, kteří se o ně staráme. Podobně jako Filip i já jsem měl někdy strach, že by mě mohl přestat mít rád. Filip to jen neřešil vínem.
   Občas si své děti přitáhnu k sobě blíž, občas se jich potřebuju prostě dotknout. Hledám nějaký důkaz jejich citů.
   I když je otázka, co vlastně hledám…