23. 6. 2017

Chůvičky & penicilin


   Některé děti mi ještě stačí říct dobrou noc, jiné jsou natolik unavené, že už skoro spí. Pár se jich pokusí aspoň o nějaký zvuk. Jedno potřebuje ještě upravit peřinu, nohy má venku. „Asi mám malou peřinu,“ upozorní mě.
   „Peřinu máš dobrou, jen si ji měl na šířku.“
   „Co to je na šířku?“ začne se najednou zajímat, aby nemusel spát. Na tváři mu hraje úsměv. Vzpomenu si, že když jsem byl malý, dělal jsem to samé. 

    Je osm hodin večer, sedím na gauči a dívám se na televizi. Čekám, až děti pořádně usnou a já budu moct jít domů. Mám kolem sebe chůvičky pro případ, že by se něco dělo. Za ty roky už poznám rozdíl mezi pouhým chrápáním a příchodem například epileptického záchvatu. Jednoduše to zažijete tak často, až to prostě poznáte.
   Je konec dne, jsem unavený. Je to ten druh únavy, kdy ležíte v posteli na zádech a koukáte do stropu. Často slyším rady, že bych se měl naučit vypnout a nepřemýšlet o práci, když v ní zrovna nejsem. Často tyhle rady slyším od lidí, kteří o své práci nepřemýšlí, ani když v ní zrovna jsou. Nikdy jsem netvrdil, že je to má práce. Práce s lidmi s postižením je životní styl, a ten se žije. 
   Jdu zkontrolovat děti, jak spí. „Kde jsou záchody?“ zeptá se jedno poté, co otevřu dveře do pokoje. Potřebuje čůrat.
   „Jako vždycky.“
   „Ony zmizely.“
   „A kam asi? Si normálně rozsviť, ne?“
   „Tma nesežere.“
   Rozsvěcím na chodbě světlo, aby se nebál. Zatímco čůrá, čekám u záchodu. Pak ho znova ukládám do postele – musím pohladit jeho i hračku, která leží hned vedle.
   „Co bude k snídani?“ zeptá se.
   „Nic, jestli už nebudeš spát.“
   „Už spím.“
   „Vždyť mluvíš.“
   „Ne ne!“
   Kolem deváté jdu domů. V tuhle dobu se mnou cestují už jen dělníci a turisté, co jedou do centra pařit. Doma si všimnu, že se mi už druhý den ve dřezu hromadí nádobí. Říkám si, že pokud to takhle půjde dál, za pár dnů to nádobí začne žít už vlastním životem. Dojdu k přesvědčení, že o žádné domácí zvíře nestojím, ani o penicilin, a pustím se do mytí. Před spaním si ještě otevřu víno. Na chvíli mě zamrzí, že už zase budu mít špinavé nádobí, ale pro dnešní večer by víno mohlo zvítězit nad výčitkami.