14. 8. 2018

Igelitka & pohledy

   Každé léto jezdíme s dětmi na tábor. Tábor je typický tím, že poměrně často přemýšlíte, zda s dětmi hrajete ještě na schovávanou, nebo se vám už ztratily. Když se vám ztratí nějaké dítě, existuje ještě reálná šance, že ho časem najdete. U oblečení to ale neplatí. Málokdy se vám podaří přivézt zpět stejné množství oblečení, jaké jste dostali na tábor.
   Po příjezdu na místo určení si vybavím minulý rok, kdy jeden z chlapců přijížděl s plným kufrem oblečení a zpátky z tábora mohl jet klidně s igelitkou.
   „Hele, musíme na to dávat pozor, jinak bude máma zas nadávat,“ připomenu a otvírám mu kufr.
   „Tobě bude nadávat,“ odvětí.
   „No právě!“
   Ještě, než společně s dětmi vybalíme věci z kufru, nepozorovaně vyndám pohledy, které rodiče nadepsali už předem. A jelikož jsme na autistickém táboře, nejčastějším motivem pohledů jsou vlaky. Ke konci tábora, když se už těší domů, často usínají s hlavou položenou vedle nich.
   Ačkoli jsou tábory o všem možném, jsou především o vztazích. Právě na táborech nejčastěji slyším děti nahlas přemýšlet, co jejich rodiče asi tak dělají. Myslím si, že je to mimo jiné i časem, který tu běží jinak, protože kolem nás je jen příroda. Děti si z Prahy odvezly na tábor jen autismus, svoje rozmary nechaly v Praze. Mnohé se tak zdají být šťastnější. 
   Oblečení společně ukládáme do skříně. Oblečení a přiložený seznam zatím skutečně sedí.
   „A budeme chodit taky na výlety?“ zeptá se.
   „Samozřejmě. Máš nějaké speciální přání, co bys tu chtěl vidět?“
   „Třeba nějakou televizi.“
   Prázdný kufr mu hodím pod postel. Není rovnoměrně s postelí, takže si ho ještě srovná. Na židli vedle postele si položí všechny pro něj důležité věci, které nosí neustále u sebe. Až když jsou oblíbené tenisky, jahodový perník a sprchový gel s vůní čokolády na svém místě, vydáme se konečně na večeři. Dnes jsme většinu času strávili v autobuse, takže bude vyžadovat chleba namazaný pouze meruňkovou marmeládou. Po pár výletech už mu na příchuti marmelády nebude záležet.
   U večeře proběhne ještě jedno důležité téma.
   „Budou taky buřty?“ zeptá se.
   „Za pár dnů si uděláme táborák a budeme opejkat, neboj. Ale víš, jak to dopadlo posledně?“
   „Měl jsem průjem.“
   „Takže dáš pozor na co?“
   „Abych to stihnul.“
   A o tom všem pro mě jsou tábory. Jsou o chybějícím oblečení, jsou o vztazích, jsou o buřtech, a taky jsou o tom, abychom stihli ty správné věci ve správnou dobu. Abychom stihli dětství.