4. 6. 2016

Já & ty

   „Já jsem ale zdravá.“
   „Diagnostikovali ti autismus.“
   „To nemám.“
   „Řekl bych, že ano,“ odpovídám.

   Michaele je 15 let. V našem oboru se jí říká vysokofunkční autista. Inteligenci má takřka v normě, o to víc naráží ve společnosti. Čím vyšší mají lidé inteligenci, tím více si uvědomují, že není něco v pořádku.
   Takže usoudí, že já jí už nepomůžu, a logicky začne hledat pomoc jinde. Je to pro vás moc fajn pocit, když se někomu snažíte pomoct, záleží vám na něm, ale on dojde k přesvědčení, že jste ho zradil.
   Pro sebelítost si najdu čas až po práci.
   Ví, co dělá. Je schopná posoudit rizika a jeho následky. Proto to nemůže přijmout. Přišla by tak o sny – naději. A právě naděje je to, o čem s ní potřebuju mluvit. Dokud se jí bude držet, pořád můžu pro ni něco udělat.  
   Pokusím se navodit důvěru tím, že si budu chvíli hrát na všemocného. „Řekni mi, co by sis přála, a já ti povím, jak toho spolu dosáhneme.“
   „Chci být normální,“ poví mi po chvíli.
   „Jak to vypadá být normální?“ Je to těžká otázka, ale ona mi to zrovna taky moc neulehčuje.
   Po chvilce přemýšlení odpovídá: „Chci jít sama do kina.“
   „Sama do kina?“ Velké věci nám vždycky připomínají nějaké drobnosti. Na druhou stranu jak jinak byste chtěli popsat svobodu. Dala mi teď konkrétní představu, které se můžu chytit. „Dobře,“ řeknu.
   „Dobře?“ zeptá se udiveně.
   „Musíme to naplánovat, ale myslím si, že to je reálné.“
   Najednou se utrhne lavina přání, která dříve mít nemohla. Takže dostanu celý seznam. Mám radost. Nic jí nezakazuju, jen se bavíme o tom, co vše je k tomu potřeba. Je to pro ni úplně nový pocit. Je to jako droga. Ale pro koho svoboda není jako droga.
   A kvůli těmhle okamžikům se pro vás stane drogou i vaše práce. Naučíte se dělat lidi šťastnými a už těžko budete chtít dělat něco jiného. Takže si vytvoříte závislost a stejně tak jako Michaela začnete některé věci vnímat jako osobní selhání.
   Dorazím domů, zuju si boty, jdu si do koupelny umýt ruce. Podívám se do zrcadla a zeptám se: „Řekni mi, co by sis přál, a já ti povím, jak toho spolu dosáhneme.“
   Vyslechnu si odpověď a řeknu si, že to ještě chvíli počká.