Zas & nikdy

   Vzpomínám si, kdy jsem vezl dítě na příjem psychiatrického oddělení poprvé. Byl to dospívající kluk. Měl jsem ho rád, proto jsem chtěl jet s ním. Jel jsem si osobně vyslechnout, jak jsem ho podrazil. Do práce jsem se už nevracel, šel jsem z Bohnic do nejbližšího baru. Pil jsem do té doby, než se objevila sebelítost, pak jsem zaplatil.

Pýcha & předsudek

   Balím věci na logopedii, chodíme tam pravidelně jednou za dva měsíce. Děti vždy vycítí, když vám na něčem záleží, takže počítám s tím, že zas budou dělat naschvály a budou mluvit normálně.

Dobro & zlo

   „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ – při téhle větě z úst matky postiženého dítěte nikdy nevíte, koho máte litovat dříve.

Já & ty

   „Já jsem ale zdravá.“

   „Diagnostikovali ti autismus.“

   „To nemám.“

   „Řekl bych, že ano,“ odpovídám.

Psycho & hygiena

   Cynismus je jedním z příznaků vyhoření. První pracovní vyhoření se objevuje zhruba po třech letech. Motivace a energie, s kterou jste do toho šli, je už pryč. Naučili jste se chápat, že jsou věci, které prostě nezměníte. Udělali jste pár chyb, a teď se už bojíte riskovat v oboru, kde se riskovat prostě musí.  

Plavky & Bůh

   Děti proženu vchodem do bazénu a zastavíme se až v šatně, kde se postupně převlíkáme. Děti si většinou obléknou plavky naschvál obráceně, aby si je pak mohly ještě sundat a nahaté se promenádovat po šatně. Vědí, že se to nemá, takže je to baví. Někteří rodiče vidí své děti jako anděly – bezpohlavní éterické bytosti. Ony si pochopitelně uvědomují, že místo křídel mají „pindíka“, a dávají to jasně najevo.

Epilepsie & zapomnění

   Je pondělí a Ondra dnes nepřijde. Měl epileptický záchvat. Pamatuju si den, kdy měl záchvat naposledy. Celý den byl hodný, všichni se nechali tou změnou unést, chválili ho. Jenže šlo o vybočení z normy. Je jedno že k lepšímu, ale došlo k bezdůvodné změně. Pak následovalo už jen zahledění, pád na zem, počítání vteřin, diazepam, úlevné úsměvy, záchranka, obviňování a vztek.