„Já jsem ale
zdravá.“
„Diagnostikovali ti
autismus.“
„To nemám.“
Michaele je 15 let. V našem oboru se jí
říká vysokofunkční autista. Inteligenci má takřka v normě, o to víc naráží
ve společnosti. Čím vyšší mají lidé inteligenci, tím více si uvědomují, že není
něco v pořádku.
Takže usoudí, že já
jí už nepomůžu, a logicky začne hledat pomoc jinde. Je to pro vás moc fajn
pocit, když se někomu snažíte pomoct, záleží vám na něm, ale on dojde
k přesvědčení, že jste ho zradil.
Pro sebelítost si
najdu čas až po práci.
Ví, co dělá. Je
schopná posoudit rizika a jeho následky. Proto to nemůže přijmout. Přišla by
tak o sny – naději. A právě naděje je to, o čem s ní potřebuju mluvit. Dokud se
jí bude držet, pořád můžu pro ni něco udělat.
Pokusím se navodit
důvěru tím, že si budu chvíli hrát na všemocného. „Řekni mi, co by sis přála, a
já ti povím, jak toho spolu dosáhneme.“
„Chci
být normální,“ poví mi po chvíli.
„Jak to vypadá být normální?“ Je to těžká
otázka, ale ona mi to zrovna taky moc neulehčuje.
Po chvilce přemýšlení odpovídá: „Chci jít
sama do kina.“
„Sama do kina?“ Velké věci nám vždycky
připomínají nějaké drobnosti. Na druhou stranu jak jinak byste chtěli popsat
svobodu. Dala mi teď konkrétní představu, které se můžu chytit. „Dobře,“ řeknu.
„Dobře?“ zeptá se udiveně.
„Musíme to naplánovat, ale myslím si, že to
je reálné.“
Najednou se utrhne lavina přání, která dříve
mít nemohla. Takže dostanu celý seznam. Mám radost. Nic jí nezakazuju, jen se
bavíme o tom, co vše je k tomu potřeba. Je to pro ni úplně nový pocit. Je
to jako droga. Ale pro koho svoboda není jako droga.
A kvůli těmhle okamžikům se pro vás stane
drogou i vaše práce. Naučíte se dělat lidi šťastnými a už těžko budete chtít
dělat něco jiného. Takže si vytvoříte závislost a stejně tak jako Michaela začnete
některé věci vnímat jako osobní selhání.
Dorazím domů, zuju si boty, jdu si do koupelny umýt ruce. Podívám se do
zrcadla a zeptám se: „Řekni mi, co by sis přál, a já ti povím, jak toho spolu
dosáhneme.“
Vyslechnu si odpověď a řeknu si, že to ještě
chvíli počká.
