V práci
mám jednoho kluka. Miluje pexeso s dopravními značkami – má ho vysypané v takové
plastové krabici. Jeho hra s pexesem spočívá v tom, že chce, abych mu
řekl, kterou dopravní značku má v té krabici hledat a on se snaží najít
jakoukoli jinou. Protože dokud hledá ten správný obrázek, hra nekončí.
Občas si
nedá pozor a skutečně mi přinese správný obrázek. „To neplatí,“ odbyde mě hned,
protože by hrozilo, že hra je u konce. Touhle hrou se začnete bavit, až když
přijdete na to, že o žádné pexeso vlastně nejde. Jde o hledání úplně něčeho
jiného, než jsou obrázky dopravních značek.
A tak si
užívám vztah s autistou postavený na hře, která má úplně jiná pravidla. Ale vztah
s některými lidmi prostě má svá vlastní pravidla. A mnohdy ani jeden z nás
nehledá ty správné odpovědi. Nehledáme správný obrázek - hledáme jen způsob,
jak se k sobě vracet.
