Prostě & blbost

   „To je prostě blbost,“ reagoval jsem. Nedávalo to smysl. Bůh takhle nefunguje. Lidem, kteří se starají o autistické děti, se autistické dítě prostě nenarodí.

   „Už se narodilo, Martine.“

   Tohle všechno se samozřejmě dozvíte až u vína a daleko od lidí, kteří vás nesmějí vidět brečet. Pil jsem a sledoval tu proměnu z profesionálky na matku, kterou najednou drželo pohromadě přiměřené množství vína, naděje a předsudků.

   „Co budeš dělat?“ zeptal jsem se.

   „Co bych, budu máma.“

   Většina rodičů popisuje jako nejhorší období, kdy oni jsou si už jistí, že s jejich dítětem není něco v pořádku, ale ještě pořád jim nikdo nic konkrétního neřekl. Pro diagnostikování autismu je kromě řady vyšetření nutný i určitý věk dítěte – projevy lze vypozorovat především v sociální oblasti.  

   „Tušila jsem to. Jen jsem si asi neuměla připustit tu ironii.“ Objednal jsem druhou láhev.

   A pak prostě vyprávěla, že si nikdy nic tak těžkého nedokázala představit, že má strach, co s tím dítětem bude dál, že je na to strašně sama, že ona své dítě nikdy do žádného ústavu nedá, že ona to zvládne, že to nemá komu říct. A pak to všechno celé zopakovala.

   „Promiň, že jsem to na tebe všechno vybalila. Jak se vlastně máš ty?“ zeptá se. Někteří lidé mě nikdy nepřestanou překvapovat svými pocity viny. A tak přemýšlím, jak se vlastně mám.

   Mluvím o sobě, díky vínu jsem i vtipný a konečně vidím i nějaké vrásky způsobené smíchem. Občas se polijeme vínem, takže jsme logicky nuceni k objednání třetí láhve. Po zbytek večera už o autismu nepadne ani slovo.

   Když se loučíme, poděkuje mi. Je zase smutná. Cítím se zranitelný, takže to zbytečně neprotahuju. Zapaluju si cigaretu, i když už chci přestat.

   Zvoní budík. Ranní šero skrývá všechen ten bordel doma, který bych měl uklidit, ale já jsem stále ještě ve fázi popření. Do práce jdu až odpoledne, takže stíhám vystřízlivět.

   Odpoledne jdu s dětmi na procházku. Kromě klasické kocoviny cítím trochu i tu morální. Snažím se soustředit na cestu, protože pokud dítě nenajde venku nějaké hovno, do kterého by mohlo šlápnout, vyrobí ho samo. Dnes se na ně dívám jinak, protože se postižené děti rodí i lidem, kteří se o postižené děti starají.