Sedím u stolu, piju kafe. Je za 5 minut 7
hodin. U
autistů se občas objevují poruchy spánku a příjmu potravy. Děti, které ani
jedním netrpí, tu už sedí se mnou – mají hlad a ptají se, co budeme dnes dělat.
Počkám ještě pár minut a půjdu budit ty, které by ještě spaly. První obličej,
který ten den uvidí, je můj. Nejsem si zcela jistý, jestli to autismu nějak
prospívá…
1. 10. 2016
24. 9. 2016
Tramvaj & tancování
Jedeme
spolu tramvají. Sedíme s Ditou ve druhé soupravě, protože kdyby se náhodou
měnili řidiči a ona si to všimla, musíme vystoupit a počkat na další tramvaj.
Ale nesmí to být ta stará, co při zavírání dveří tak strašně píská, protože i
když si drží uši, je to pro ni utrpení. Některé zvuky nebo vůně jsou pro
autistické děti těžko snesitelné.
10. 9. 2016
Zločin & trest
V mém oboru si předsevzetí dáváte místo
v lednu v září, čas tu plyne jinak. Nevím, s jakým předsevzetím
k nám Luboš nastupoval, každopádně přišel z dětské psychiatrie. Opakovaně
napadl matku i spolužáky. Je to dospívající chlapec s Aspergerovým syndromem –
jinak řečeno jde o chytrého autistu.
3. 9. 2016
Kuchařka & Spongebob
Spánek,
sex a jídlo – tři ukazatelé, které o nás vypovídají více, než si myslíme. Ať už
v životě procházíme jakoukoli změnou, vždy se to odrazí v těchto
třech oblastech. Se svými dětmi to mám těžší, signály jsou nepatrně jiné – sušenky,
jablečný džus, stolice, Spongebob v kalhotách
a spánek.
27. 8. 2016
Začátek & konec
Příští
týden začíná nový školní rok, slovy dětí - končí prázdniny. Myslím na ně a
přemýšlím, zda stihly vše, co jim rodiče naplánovali. Na konci prázdnin je
pozoruhodné, jak se dá jedním pohledem zjistit, jaký máte s dětmi vztah. Některé
vás obejmou, jiným musíte pomoct s hledáním prostředníčku.
20. 8. 2016
Moře & víno
Sedím v restauraci kousek od pláže,
Španělé večeří až kolem 21 hodiny. Vedle u stolu sedí rodina i se svým
postiženým dítětem. Neřekl bych, že má autismus, ale už podle obličeje poznáte,
že jde o postiženého dospívajícího chlapce. V celé restauraci jsem
překvapený jen já.
4. 8. 2016
Smrt & vinobraní
Pamatuju si přesně, kdy jsem ho slyšel
naposledy. Byl jsem na vinobraní. Volal mi kolega z práce a ptal se, co má
dělat. V dálce byl slyšet křik dítěte. Znal jsem ten křik. Něco jsem mu
poradil, a pokud by to nezabralo, ať zavolá šéfové. Během noci to dítě odvezli
do nemocnice. Já pil dál víno a bavil se. Dítě za dva dny v nemocnici
zemřelo, prasklo mu střevo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)