1. 10. 2016

Snídaně & léky

   Sedím u stolu, piju kafe. Je za 5 minut 7 hodin. U autistů se občas objevují poruchy spánku a příjmu potravy. Děti, které ani jedním netrpí, tu už sedí se mnou – mají hlad a ptají se, co budeme dnes dělat. Počkám ještě pár minut a půjdu budit ty, které by ještě spaly. První obličej, který ten den uvidí, je můj. Nejsem si zcela jistý, jestli to autismu nějak prospívá…

24. 9. 2016

Tramvaj & tancování

   Jedeme spolu tramvají. Sedíme s Ditou ve druhé soupravě, protože kdyby se náhodou měnili řidiči a ona si to všimla, musíme vystoupit a počkat na další tramvaj. Ale nesmí to být ta stará, co při zavírání dveří tak strašně píská, protože i když si drží uši, je to pro ni utrpení. Některé zvuky nebo vůně jsou pro autistické děti těžko snesitelné.

10. 9. 2016

Zločin & trest

   V mém oboru si předsevzetí dáváte místo v lednu v září, čas tu plyne jinak. Nevím, s jakým předsevzetím k nám Luboš nastupoval, každopádně přišel z dětské psychiatrie. Opakovaně napadl matku i spolužáky. Je to dospívající chlapec s Aspergerovým syndromem – jinak řečeno jde o chytrého autistu.

3. 9. 2016

Kuchařka & Spongebob

   Spánek, sex a jídlo – tři ukazatelé, které o nás vypovídají více, než si myslíme. Ať už v životě procházíme jakoukoli změnou, vždy se to odrazí v těchto třech oblastech. Se svými dětmi to mám těžší, signály jsou nepatrně jiné – sušenky, jablečný džus, stolice, Spongebob v kalhotách a spánek.

27. 8. 2016

Začátek & konec

   Příští týden začíná nový školní rok, slovy dětí - končí prázdniny. Myslím na ně a přemýšlím, zda stihly vše, co jim rodiče naplánovali. Na konci prázdnin je pozoruhodné, jak se dá jedním pohledem zjistit, jaký máte s dětmi vztah. Některé vás obejmou, jiným musíte pomoct s hledáním prostředníčku.

20. 8. 2016

Moře & víno

   Sedím v restauraci kousek od pláže, Španělé večeří až kolem 21 hodiny. Vedle u stolu sedí rodina i se svým postiženým dítětem. Neřekl bych, že má autismus, ale už podle obličeje poznáte, že jde o postiženého dospívajícího chlapce. V celé restauraci jsem překvapený jen já.

4. 8. 2016

Smrt & vinobraní

   Pamatuju si přesně, kdy jsem ho slyšel naposledy. Byl jsem na vinobraní. Volal mi kolega z práce a ptal se, co má dělat. V dálce byl slyšet křik dítěte. Znal jsem ten křik. Něco jsem mu poradil, a pokud by to nezabralo, ať zavolá šéfové. Během noci to dítě odvezli do nemocnice. Já pil dál víno a bavil se. Dítě za dva dny v nemocnici zemřelo, prasklo mu střevo.