9. 11. 2018

Dorty & šampaňské

   Možná by to bylo zcela obyčejné úterní odpoledne, nasvačili bychom se a vyrazili se podívat na vlaky nebo krmit kachny. Jenže v lednici se nám chladí dětské šampaňské a čokoládový dort. Jedno z dětí má narozeniny.
   „Kolik ti asi tak je?“ ptám se oslavence, i když to moc dobře vím.
   „Tři…“
   „Není to nějak málo?“ zkusím mu trochu poradit.
   „…tři dorty si dám,“ dokončí svoji větu.
   Oslavenec začne rozdávat talířky s dortem a já poprosím ostatní, aby mu nezapomněli popřát. Někteří mu blahopřejí už s plnou pusou, ale nikdo nezapomene. Na oslavenci je vidět, jak je dojatý. Moc dobře si uvědomuje, že tenhle den je jen jeho. A pokud ne, mým dnešním úkolem a úkolem mých kolegů je, aby si to uvědomil.
   Přál bych mým dětem víc takových dnů. Přál možná není to správné slovo. Myslím si, že je prostě potřebují, ostatně tak jako všechny děti. Na rozdíl od nás dospělých nemají možnost oslavovat narozeniny každý den.   
   „Co jseš? Nějaký zvíře?“ ptám se chlapce, který olizuje už prázdný talíř.
   „Ne, Kuba.“
   „Tak pokračuj,“ vzdávám se vysvětlování, protože tuším, že by to bylo na dlouho.
   Je to oslavencův den, takže předpokládám, že bude chtít odpoledne trávit s autobusem, tramvají a cukrem. Venku je ale až moc hezky na to, abychom celý den jen někam jezdili. Pokouším se tedy navrhnout i krátkou procházku. Odpovědí: „Néééé!“ mi bylo taktně naznačeno, že pokud se chci projít, klidně můžu, ale sám.
   Večer před spaním mi pak vypráví, kolik má dneska za sebou již zmíněných autobusů, tramvají a cukru. Díky tomu všemu pochopitelně nemůže usnout a je plný energie a zážitků. I když podle jeho výrazu tuším odpověď, zeptám se ho, zda si to dnes užil. 
   „Jo.“
   „Tak to zas brzy zopakujeme.“
   „A dort?“
   „Na ten můžeme taky zajít,“ odpovím mu a okamžitě ho vracím zpátky od postele, protože se už začal oblíkat do cukrárny.
   Cestou domů v tramvaji usínám - patrně nedostatek cukru, vzpomenu si na oslavence. A v této souvislosti si uvědomím ještě jednu věc. I když mám narozeniny stejně často jako on, mám pocit, jako bych je slavil méně často. Asi to nějak souvisí s počtem svíček na dortu. Anebo to možná souvisí s tím, že čím jsem starší, tím těžší je pro mě udělat si den pro sebe.