17. 6. 2018

Moře & flétna

   „Půjdeme dneska do koutku?“ zeptá se mě. Říká tak relaxační místnosti, kam spolu chodíme každou středu. V ten okamžik je to jen jeho místo a čas. Nikdo další tam s námi není. Řekl bych, že právě tohle je pro něj jedna z těch terapeutických věcí, které mu dělají tak dobře. Koutek je místnost na zážitky. Na zážitky, o které se pak můžete opřít, až vám zase jednou nebude dobře.
   „Jakou ti mám pustit barvu?“ zeptám se, když vstupujeme do místnosti. V rohu stojí světelný bublinkový válec, který mění barvy. Autistický chlapec skočí rovnou na vodní postel.
   „Pusť modrou,“ houkne na mě z postele.
   „Víš, že modrá je barva autismu?“
   „Co je to autismus?“
   Při výrobě naší relaxační místnosti jsme museli trochu improvizovat kvůli rozpočtu, takže jsme si mnohdy vypomohli, jak jsme uměli. A když se teď rozhlížím po místnosti, docela jsme uměli. Tak to na světě už chodí. Když je k vám osud někdy odvrácený, zpravidla se toho hodně naučíte. Rodiče mých dětí by o tom mohli vyprávět. 
   Ze stropu na nás svítí vánoční světýlka, jiná jsme si dovolit nemohli.  
   „Kdy budou Vánoce?“ zajímá se.
   „Venku je léto a ty se mě teď ptáš, kdy budou Vánoce?“
   „Jo.“
   „Za půl roku.“
   „Tak to tady ty světýlka ještě můžeme nechat.“ Autismus si nedělá starosti o vánoční dárky, ale o to, aby na stromečku nechyběly vánoční ozdoby.
   Kluk si položí na mě hlavu, zavře oči a zaposlouchá se do hudby. Máme puštěné cédéčko se zvuky moře a do toho hraje nějaká flétna. Jako jestli něco nejde dohromady, tak jsou to zvuky moře a flétny. Chlapec je ale spokojený a pomalu usíná. Drží mě za ruku. Mám štěstí. Pracuju s autisty, kteří stojí o vztah, kteří stojí o mě. Až když už máte za sebou nějaké zkušenosti, zjistíte, že ani jedno není samozřejmost.
   „Asi půjdem, nebo tě pak už neprobudím,“ budím ho. „Líbilo se ti to?“
   „Nevím, celý jsem to prospal.“
   Lidé se mě často ptají, s kým si spíš rozumím – jestli s autisty nebo zdravými lidmi. Abych byl upřímný, nejlépe si rozumím s lidmi, kteří mě mají rádi. Někteří mají nějakou diagnózu, jiní nikoliv. A taky si ještě hodně rozumím s lidmi, kteří mě drží za ruku a pak vedle mě usnou.