Možná by to bylo zcela obyčejné úterní
odpoledne, nasvačili bychom se a vyrazili se podívat na vlaky nebo krmit
kachny. Jenže v lednici se nám chladí dětské šampaňské a čokoládový dort.
Jedno z dětí má narozeniny.
„Kolik ti asi tak je?“ ptám se oslavence, i
když to moc dobře vím.
„Tři…“
„Není to nějak málo?“ zkusím mu trochu poradit.
„…tři dorty si dám,“ dokončí svoji větu.
Oslavenec začne rozdávat talířky
s dortem a já poprosím ostatní, aby mu nezapomněli popřát. Někteří mu
blahopřejí už s plnou pusou, ale nikdo nezapomene. Na oslavenci je vidět, jak
je dojatý. Moc dobře si uvědomuje, že tenhle den je jen jeho. A pokud ne, mým
dnešním úkolem a úkolem mých kolegů je, aby si to uvědomil.
Přál bych mým dětem víc takových dnů. Přál
možná není to správné slovo. Myslím si, že je prostě potřebují, ostatně tak
jako všechny děti. Na rozdíl od nás dospělých nemají možnost oslavovat
narozeniny každý den.
„Co
jseš? Nějaký zvíře?“ ptám se chlapce, který olizuje už prázdný talíř.
„Ne,
Kuba.“
„Tak pokračuj,“ vzdávám se vysvětlování, protože tuším, že by to bylo na
dlouho.
Je
to oslavencův den, takže předpokládám, že bude chtít odpoledne trávit s
autobusem, tramvají a cukrem. Venku je ale až moc hezky na to, abychom celý den
jen někam jezdili. Pokouším se tedy navrhnout i krátkou procházku. Odpovědí:
„Néééé!“ mi bylo taktně naznačeno, že pokud se chci projít, klidně můžu, ale
sám.
Večer před spaním mi pak vypráví, kolik má dneska za sebou již zmíněných
autobusů, tramvají a cukru. Díky tomu všemu pochopitelně nemůže usnout a je
plný energie a zážitků. I když podle jeho výrazu tuším odpověď, zeptám se ho,
zda si to dnes užil.
„Jo.“
„Tak
to zas brzy zopakujeme.“
„A
dort?“
„Na
ten můžeme taky zajít,“ odpovím mu a okamžitě ho vracím zpátky od postele,
protože se už začal oblíkat do cukrárny.
Cestou domů v tramvaji usínám - patrně
nedostatek cukru, vzpomenu si na oslavence. A v této souvislosti si
uvědomím ještě jednu věc. I když mám narozeniny stejně často jako on, mám
pocit, jako bych je slavil méně často. Asi to nějak souvisí s počtem
svíček na dortu. Anebo to možná souvisí s tím, že čím jsem starší, tím
těžší je pro mě udělat si den pro sebe.
