„Půjdeme dneska do koutku?“ zeptá se mě.
Říká tak relaxační místnosti, kam spolu chodíme každou středu. V ten
okamžik je to jen jeho místo a čas. Nikdo další tam s námi není. Řekl
bych, že právě tohle je pro něj jedna z těch terapeutických věcí, které mu
dělají tak dobře. Koutek je místnost
na zážitky. Na zážitky, o které se pak můžete opřít, až vám zase jednou nebude
dobře.
„Jakou ti mám pustit barvu?“ zeptám se, když
vstupujeme do místnosti. V rohu stojí světelný bublinkový válec, který
mění barvy. Autistický chlapec skočí rovnou na vodní postel.
„Pusť modrou,“ houkne na mě z postele.
„Víš, že modrá je barva autismu?“
„Co je to autismus?“
Při výrobě naší relaxační místnosti jsme
museli trochu improvizovat kvůli rozpočtu, takže jsme si mnohdy vypomohli, jak
jsme uměli. A když se teď rozhlížím po místnosti, docela jsme uměli. Tak to na
světě už chodí. Když je k vám osud někdy odvrácený, zpravidla se toho
hodně naučíte. Rodiče mých dětí by o tom mohli vyprávět.
Ze stropu na nás svítí vánoční světýlka,
jiná jsme si dovolit nemohli.
„Kdy budou Vánoce?“ zajímá se.
„Venku je léto a ty se mě teď ptáš, kdy
budou Vánoce?“
„Jo.“
„Za půl roku.“
„Tak to tady ty světýlka ještě můžeme
nechat.“ Autismus si nedělá starosti o vánoční dárky, ale o to, aby na
stromečku nechyběly vánoční ozdoby.
Kluk si položí na mě hlavu, zavře oči a
zaposlouchá se do hudby. Máme puštěné cédéčko se zvuky moře a do toho hraje
nějaká flétna. Jako jestli něco nejde dohromady, tak jsou to zvuky moře a flétny.
Chlapec je ale spokojený a pomalu usíná. Drží mě za ruku. Mám štěstí. Pracuju s
autisty, kteří stojí o vztah, kteří stojí o mě. Až když už máte za sebou nějaké
zkušenosti, zjistíte, že ani jedno není samozřejmost.
„Asi půjdem, nebo tě pak už neprobudím,“
budím ho. „Líbilo se ti to?“
„Nevím, celý jsem to prospal.“
Lidé se mě často ptají, s kým si spíš
rozumím – jestli s autisty nebo zdravými lidmi. Abych byl upřímný, nejlépe si
rozumím s lidmi, kteří mě mají rádi. Někteří mají nějakou diagnózu, jiní
nikoliv. A taky si ještě hodně rozumím s lidmi, kteří mě drží za ruku a pak
vedle mě usnou.
