„To je
prostě blbost,“ reagoval jsem. Nedávalo to smysl. Bůh takhle nefunguje. Lidem,
kteří se starají o autistické děti, se autistické dítě prostě nenarodí.
Tohle
všechno se samozřejmě dozvíte až u vína a daleko od lidí, kteří vás nesmějí
vidět brečet. Pil jsem a sledoval tu proměnu z profesionálky na matku,
kterou najednou drželo pohromadě přiměřené množství vína, naděje a předsudků.
„Co
budeš dělat?“ zeptal jsem se.
„Co
bych, budu máma.“
Většina
rodičů popisuje jako nejhorší období, kdy oni jsou si už jistí, že s jejich
dítětem není něco v pořádku, ale ještě pořád jim nikdo nic konkrétního
neřekl. Pro diagnostikování autismu je kromě řady vyšetření nutný i určitý věk
dítěte – projevy lze vypozorovat především v sociální oblasti.
„Tušila
jsem to. Jen jsem si asi neuměla připustit tu ironii.“ Objednal jsem druhou
láhev.
A pak
prostě vyprávěla, že si nikdy nic tak těžkého nedokázala představit, že má
strach, co s tím dítětem bude dál, že je na to strašně sama, že ona své
dítě nikdy do žádného ústavu nedá, že ona to zvládne, že to nemá komu říct. A
pak to všechno celé zopakovala.
„Promiň, že jsem to na tebe všechno vybalila. Jak se vlastně máš ty?“
zeptá se. Někteří lidé mě nikdy nepřestanou překvapovat svými pocity viny. A
tak přemýšlím, jak se vlastně mám.
Mluvím
o sobě, díky vínu jsem i vtipný a konečně vidím i nějaké vrásky způsobené
smíchem. Občas se polijeme vínem, takže jsme logicky nuceni k objednání
třetí láhve. Po zbytek večera už o autismu nepadne ani slovo.
Když se
loučíme, poděkuje mi. Je zase smutná. Cítím se zranitelný, takže to zbytečně
neprotahuju. Zapaluju si cigaretu, i když už chci přestat.
Zvoní
budík. Ranní šero skrývá všechen ten bordel doma, který bych měl uklidit, ale
já jsem stále ještě ve fázi popření. Do práce jdu až odpoledne, takže stíhám
vystřízlivět.
Odpoledne
jdu s dětmi na procházku. Kromě klasické kocoviny cítím trochu i tu
morální. Snažím se soustředit na cestu, protože pokud dítě nenajde venku nějaké
hovno, do kterého by mohlo šlápnout, vyrobí ho samo. Dnes se na ně dívám jinak,
protože se postižené děti rodí i lidem, kteří se o postižené děti starají.