3 odstavce & 4 slova

   V práci mám dítě, které umí jen pár jednoduchých slov jako jsou máma, táta, domů a pizza. Vyslovit například křestní jména asistentů nedovede. Takže když chce dát najevo, s kým by chtělo na procházku, dojde k botníku, kam si asistenti ukládají pantofle na přezutí, a vybere ty přezuvky asistenta, se kterým chce jít ven.

   Jedna z možností, jak děti přesvědčit, že nejsou bezmocní a že hodnota člověka je ještě pořád nadřazená autismu, je, že si jdeme v práci hrát na Pevnost Boyard, a já se snažím získat nápovědy pro to, abych na konci dokázal rozluštit hádanku, čí jsou to boty. Děti se tou scénou pochopitelně baví, protože přitom vypadám víc autisticky než ony.

   Autismus unavuje, a to jím nemusíte ani trpět. Takže i já mám někdy den, kdy zvládnu vyslovit maximálně čtyři slova - většinou jde o špagety, víno, wi-fi a postel. Někdy prostě víc nepotřebuju. Ono mnohdy totiž ani nezáleží na tom, kolik slov znáte, ale komu je říkáte.

Hokejky & plyšák

   Převlékáme se v šatně tělocvičny, kam s dětmi chodíme jednou týdně. Tělocvičnu si celkem oblíbily, protože záhy zjistily, že jde o jediné místo, kde dostanou do ruky zbraně jako jsou například hokejky. 

3 odstavce & jablko

   Jedno z mých dětí miluje jablka. A miluje taky koupání ve vaně, takže jsem mu včera dovolil vykoupat se s jablkem. Jablko ve vodě plave - možná bylo stvořeno, aby si ho lidé brali normálně do vody. Posadil jsem se vedle vany na židli a sledoval, jak mi ve vaně plave dítě, hračky a ovoce.

   Když jsem se pustil do mytí hlavy, samozřejmě že jsem musel dát šampon i na to jablko. Přemýšlím, jestli jablko už někdy vonělo po mátě. Dítě mělo takovou radost, až se mi místy topilo. Ale to se občas stává nám všem, že nás zaskočí, když si dovolíme být šťastní.

   Vždycky se najde někdo, kdo vám bude tvrdit, že jablko do vany nepatří, i když nebude schopný vysvětlit proč. Pravděpodobně to bude někdo dospělý. Ale pak existují i lidé, kteří se rádi dívají, jak v té vaně plave. A dokud budou takoví lidé existovat, to jablko tam prostě patří.   

Výška & váha

   Jsem v práci. Je pozdě večer, takže je vzhůru jen jeden autista, dnes už dospělý muž. Mezi jeho záliby patří výška a váha každého, koho zná nebo teprve pozná. O svojí výšce a váze si vede deník. Jsou tam údaje od narození až do současnosti. Sedíme spolu u televize.

3 odstavce & pexeso

   V práci mám jednoho kluka. Miluje pexeso s dopravními značkami – má ho vysypané v takové plastové krabici. Jeho hra s pexesem spočívá v tom, že chce, abych mu řekl, kterou dopravní značku má v té krabici hledat a on se snaží najít jakoukoli jinou. Protože dokud hledá ten správný obrázek, hra nekončí.

   Občas si nedá pozor a skutečně mi přinese správný obrázek. „To neplatí,“ odbyde mě hned, protože by hrozilo, že hra je u konce. Touhle hrou se začnete bavit, až když přijdete na to, že o žádné pexeso vlastně nejde. Jde o hledání úplně něčeho jiného, než jsou obrázky dopravních značek.

   A tak si užívám vztah s autistou postavený na hře, která má úplně jiná pravidla. Ale vztah s některými lidmi prostě má svá vlastní pravidla. A mnohdy ani jeden z nás nehledá ty správné odpovědi. Nehledáme správný obrázek - hledáme jen způsob, jak se k sobě vracet.