Má práce mimo jiné spočívá v co
největším začleněním dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme
dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti.
Zároveň se jim ale snažím představit i chování běžné populace. Tak jsme se jako
každý druhý vypravili do IKEA.
Děti se začnou rovnat do auta, které má
naštěstí devět míst ve třech řadách. Některé děti musí zásadně sedět vpředu,
jiné zase vzadu, některé chtějí sedět vedle sebe, jiné se zase moc nemusí. Než
se stihneme všichni poskládat, v IKEA už změní kolekci.
„Pro co vlastně jedem? Co potřebujem?“ ozve
se dětský hlas.
„To je IKEA. Tady můžeš nakupovat, aniž bys
něco potřeboval,“ prozradím jim tajemství.
Postupně procházíme jednotlivými odděleními.
Některé děti si vezmu za ruku, jiným dám do ruky aspoň tu žlutou nákupní tašku,
aby byly víc vidět. Samozřejmě se setkáváme s pohledy, ze kterých se dá
vyčíst, že autismus a pohovka Friheten k sobě nepatří. Ale asi mi nezbývá
nic jiného než sem autisty brát častěji.
Přijdeme do oddělením kuchyň a zanedlouho
pozoruju jednoho z mých chlapců, jak narovnává prostírání na stole. „Měli
to špatně,“ vysvětluje mi, protože vidí, že se trochu mračím. Vyděsila mě
představa, že bychom tu teď měli všechno přestavovat. „Ale už je to dobrý,
neboj,“ dodá. Bojím, protože vím, že tohle je jen začátek.
Za chvíli už vybíráme koš na prádlo. „Když
se ušpiníte, dáte tam oblečení,“ vysvětluju postup. „A až to bude plný, zajdeme
to vyprat. Chcete žlutej nebo zelenej?“ Děti jsou zaskočené. „Většinu oblečení
stejně máte špinavou od kečupu, červená a zelená jde k sobě líp,“ vyberu
za ně.
Když přijdeme do oddělení dekorací, nechám
děti, aby si vybraly nějaké rámečky na fotky, které pak přijdou k nim na
pokoj. „Dáme do nich fotky rodičů,“ snažím se jim udělat radost. Některé se
hned usmějí, na některých je ale vidět, že se jim při té vzpomínce začne trochu
stýskat. Určitá míra stesku k životu patří, jen nesmí přejít
v bolest.
Jak už
jsem říkal, má práce mimo jiné spočívá v co největším začleněním dětí do
společnosti. Takže nemůžeme odtud odejít bez svíčky. „Skočte vybrat nějakou svíčku,“
dostanou děti úkol. Jedno z nich se vrátí s kytkou. „Máš pravdu, sem
chodíme nakupovat i věci, které nepotřebujeme.“
