Pozoruju jedno z dětí, jak snídá chleba
s marmeládou. Většina marmelády mu spadla na tričko, takže střídavě kouše
do chleba a olizuje tričko.
„Až se nasnídáš, vezmeš si něco čistého na
sebe, ano?“
„Proč?“
„Budeme mít návštěvu.“
S novináři, kteří byli na cestě
k nám, jsme se domluvili, že všichni společně budeme vařit. Při tom se
budou moct podívat po zařízení a udělat s dětmi třeba rozhovor. Při
podobných příležitostech je na dětech vidět, jak mají při mluvení s cizími
lidmi trému. Vypadají, jako by měly obavu, že nebudou znát správnou odpověď.
Ostych je ale na obou stranách. Novináři se většinou bojí, aby se nezeptali
nějak nevhodně, a děti, aby nevhodně neodpověděly.
Aby si návštěva děti získala, vyložila na
stůl krabice pizzy a další přísady jako třeba salám a sýr, kterými jsme chtěli
pizzu vylepšit. Dokonce se na stole objevily i buřty pro případ, že bychom šli
na zahradu opékat.
Jedno z dětí si začalo pizzu postupně
zdobit vším, co na stole našlo. Přidalo salám, olivy, sýr a jelikož byly na
stole i ty buřty, skončily tam taky. Jeho pizza evokovala spíš Egypt než
slunnou Itálii, protože tvarem a velikostí připomínala pyramidu. „Zapomeň na
to, že bych ti k buřtům na tý pizze dával ještě chleba a kečup,“ upozornil jsem
ho dopředu.
Pizza je v troubě a děti ukazují, kde spí, mluví o svých zálibách a
úspěších. Ti starší o svých plánech do budoucna, o zaměstnání, vztazích. Snažím
se vzpomenout si, kdy naposledy jsem se ptal na jejich plány a sny já. Čím déle
tuhle práci děláte, tím méně se ptáte. Vůně pizzy se ale pro tuhle chvíli zdála
silnější než syndrom vyhoření.
Když se děti s novináři loučily, měly v očích radost a na puse
kečup. Mé děti velkou část svého života strávily v nějakém ústavu, ještě
větší část svého života ho tam stráví. To vám ale nesebere schopnost těšit se
z nových vztahů.
Po
obědě jsem je dal spát, v očích ta radost pořád byla. To je na nich
úžasné, nestydí se radovat. Dnes to byla ale jiná radost, než když si ke kávě
dáte třeba dort – měly radost a byly na sebe hrdé. Pak mám i já důvod
k radosti, a možná i k tomu dortu.
